Kompost jako kompost

Nejhorší jsou lidi,kteří spí na staré polorozpadlé posteli,protože si šetří na rakev s hedvábnou výslekou.

Re: Kompost jako kompost

výstelkou,pochopitelně.

Smutná pravda...

Pro stále víc lidí přestává být minimálně elementární slušností důstojně se rozloučit s někým z nejbližších členů rodiny, kteří zemřeli... Rozloučení stojí peníze a pozůstalí jsou přece tak potřební..., že nebudou vyhazovat cifry se čtyřmi nulami ani v případě, kdy si nebožtík slušný pohřeb přál, z mála si na něj našetřil, nemovitost odkázal, celý život o své milé pečoval a pomáhal... I v mém okolí se tato lidská chamtivost dost rozmáhá, děti se téměř servou o zbytek vkladu na účtě, urnu s popelem si odnesou po několikáté výzvě v odrbané tašce a bez piety šoupnou pod pomník, ani váza s kytkou se na hrobě za celý rok neobjeví... Dřív se říkalo, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě... Dnes to již určitě neplatí. Spíš to vypadá, že čím bezohlednější a hamižnější šmejd, tím větší životní standart a pohoda... A to není dobře...! 

Re: Smutná pravda...

Věřte, že Boží mlýny fungují a melou.

Nejde (vždy) o peníze

Momentálně je to pro mne aktuální téma, bohužel :-(

A pokud vím, nejen u nás bylo přání "bez obřadu" vedeno zcela konkrétními důvody - nedat svým odchodem příležitost sboru místních drben (obého pohlaví) napást se na pohřbu sbíráním a rozšiřováním dalších pomluv, kritizováním oděvu a výrazu pozůstalých, polohlasným odhadováním ceny použitých květin, apod. Takový člověk, jenž toto přání vysloví, obvykle nemálo pohřbů absolvoval a je natolik znechucen hyenismem přítomných, že prostě nechce být v hlavní roli takového divadla.

My jsme to vyřešili soukromým obřadem jen pro úplně nejbližší rodinu (manželka a děti), bez řečníka a dalších cizích lidí.

Re: Nejde (vždy) o peníze

Ano! I já jsem s tímto přístupem setkala a sama si nepřeji žádný obřad. Své blízké mám raději ve své mysli než v krematorní šaškárně.

Si to tak neberte.

Ja napriklad chci bez nejakych trapnych kecu vychvalujicich muj zivot od cloveka ktery me neznal jen spalit, a treba se mnou v zime posypat chodnik aby neklouzal.

Lidi kterym na me zalezi si na me vzpomenou i tak, ostatni, kteri by se zvali jen ze slusnosti jsou mi volni, a timhle vsem usetrim neprijemny zazitek jakym pohreb je.