Význam otevřené sexuální výchovy.

Sexuální výchova je dnes ve společnosti často diskutovaným tématem. Námětem odborných i laických diskuzí se stala především otázka nalezení vhodných výrazových forem poplatných dnešní mediálně rozvinuté době, kdy jsou děti doslova přesycovány informacemi sexuálního rázu i podtextu. Do moderních, barevných časopisů  zaměřených na dospívající se hojně zařazují obsáhlé zasvěcené rubriky s odborně laděnými radami sexuologů. A na internetu není pro zvědavé děti problémem naleznout kvanta pornografických materiálů nejtvrdšího ražení.

Média ve svém konečném důsledku,bohužel, celou různorodou škálu přirozených projevů sexuality  redukují na egocentrickou, individuální formu ukájení. Základní poučení, které si takto přednostně informované děti odnesou do života je, že sex rovná se tělesná činnost sloužící  k dosažení slasti bez níž se dospělý člověk vůbec nemůže obejít. Musí se tedy hodně snažit být in - žádoucí objekt pro své potenciální sexuální partnery.

Děti, které načerpaly poučení pouze z časopisů, televize nebo internetu přeceňují funkci sexuální přitažlivosti v mezilidské komunikaci. Přikládají přehnaný význam svému vzhledu a často propadají frustraci z nenaplněných vztahů. Předejít problematickému přístupu k sexuálnímu životu je obecně možné jen za předpokladu včasně zahájené sexuální výchovy. Hlavní roli zde hrají nejbližší rodinní příslušníci, především rodiče.     

Rodiče současných dětí však často shledávají, že není snadné najít vhodný prostor a správný čas k zodpovězení přirozených otázek na choulostivé téma. Mnozí se cítí zaskočeni, obtížně se smiřují s faktem, že jejich potomky obklopuje prostředí otevřené všem projevům sexuality. Veřejně a nahlas se dnes mluví a píše o různých praktikách, úchylkách a orientaci. Oni vyrůstali v jiné době, oblast sexuality byla tabuizovaná.  Mohu ostatně posloužit vlastní zkušeností - narodila jsem se v 70. letech minulého století – jakou podobu mívala prudérní sexuální výchova:

Když jsme se tenkrát začínali ptát, řekli nám naši rodiče v ideálním případě, že jsme narostli mamince v bříšku. Neřekli ale už nic o tom jak jsme se tam dostali. Moje maminka se při zmínce o podstatě rozmnožování nejdříve začervenala a pak mi přinesla knížku kde se psalo o lidském těle. Bylo mi osm, ale kniha byla určena dětem až od deseti let a přitažlivě zábavnou formou popisovala pojmy z anatomie. Základní biologické pochody-pěkné, názorné obrázky. Když jsem však narazila na kapitolu slibující prozradit jak vlastně přicházíme na svět, dozvěděla jsem se jen, že existují mužské a ženské pohlavní buňky a ty se musí spojit, aby mohlo dojít ke vzniku nového života. Obrázek ukazoval tatínka s maminkou kterak se objímají. Byli oblečení a přesto si údajně při tom láskyplném objetí spojovali své pohlavní buňky...Lámala jsem si nad tím hlavu, ale protože jsem už za žádnou cenu nechtěla přivádět maminku do rozpaků dalšími doplňujícími otázkami, došla jsem nakonec k závěru, že až budu starší a tím pádem i o kousek chytřejší, tak ten zvláštní způsob spojování buněk přes šaty určitě pochopím tak jak už to pochopili moji rodiče, čehož jsem živým důkazem.

Další nesrovnalost jsem objevila v 11 letech při společném dívčím sprchování na letním táboře. Zjistila jsem s úžasem, že některá starší děvčata mají poněkud odlišnější tělo než mám já. Věděla jsem o zvětšování prsů, ale o růstu ochlupení na intimních místech vůbec nic. Považovala jsem to za jakousi anomálii nebo dokonce za příznak onemocnění. Ochlupená děvčata jsem v duchu litovala... Byla tam s námi i jedna poučenější slečna a ta nám po večerce s chichotáním vysvětlila jak se vyrábějí děti. Co a kam muž ženě musí dát. Vzbudila náš velký zájem a vzrušenou debatu. Některé z nás už si cosi takového domýšlely, ale vyskytly se i oponentky  s pádným argumentem, že jejich rodiče by nikdy nic tak sprostého neudělali....     

O pár měsíců později vyzval školní rozhlas všechna děvčata z pátých tříd aby se dostavila do školní jídelny na besedu. Čekala nás tam starší soudružka učitelka, rozdala prázdné listy papíru a řekla ať jí napíšeme co by jsme se chtěly dozvědět o těch dívčích věcech. Začala mezitím zeširoka vyprávět o tom, že jsou ženy jiné než muži. Hlavním bodem přednášky bylo poučení - už  brzy nás dostihne nezvratný úděl všech žen, nezbytnost používat menstruační vložky. Nutno dodat, že o existenci menstruačního cyklu věděla jen málokterá z nás, byly to ty co měly doma starší sestru. Mojí mamince se úspěšně dařilo dámské hygienické potřeby přede mnou skrývat a nebyla výjimkou. ( Dnes, v době stovek televizních  reklam na vložky a tampony to zní bizarně...) Soudružka učitelka nás znepokojila vlastními vzpomínkami na menstruační potíže a bolesti a předávala osvědčené rady jak si na břicho přikládat poklice nahřáté na kamnech.(O pohlavním styku se na přednášce nemluvilo i když jeden z dotazů zněl jestli může mít holka v 15 děcko. Myslím, že jsme už v té době všechny věděly, jak se vyrábějí děti, ale převládal názor, že se dospělí jen přemáhají - dělají ty sprosťárny kvůli miminku.     

V sedmé třídě pak na pionýrskou schůzku jeden chlapec přinesl hrací karty s pornografickými fotografiemi. Byl to šok! Obrovské, rudé, napuchlé penisy a ženy, které si je strkaly do pusy. Viděla jsem nahého maximálně mladšího bráchu... Týden jsme to se spolužáky neustále vzrušeně probírali ve stylu, že ti vyobrazení lidé jsou zvrhlí úchyláci.

Potom následovalo období zvýšeného zájmu. Po třídě začaly kolovat balíčky s kondomy a nakopírované ,,erotické“ povídky, naivním způsobem popisující různé sexuální praktiky. Tvářili jsme se jako znalci, ale naše znalosti byly z dnešního pohledu směšné a zavádějící. Věřili jsme různým pověrám, například, že při prvním pohlavním styku dívka nemůže otěhotnět. Vstup do sexuálního života byl pro nás velkým rizikem. Mnohým zkomplikovalo život neplánované těhotenství. Zajít si kvůli antikoncepci na gynekologii nepřicházelo pro průměrnou mladou dívku vůbec v úvahu. Kromě neochoty lékaře předepsat antikoncepci svobodné, neplnoleté dívce by se navíc mohla dostat do řečí. Gynekologická ordinace bývala nepsaným společenským pravidlem vyhrazena pouze pro těhotné nebo pohlavně nakažené ženy.  

Předchozí generace  dospívaly v jinak nastavených společenských mantinelech proto se v současném liberálním ovzduší těžce aklimatizují. Sexuální otevřenost dnešní doby se však na morálním stavu společnosti notně nemusí negativně podepsat. Z čerstvě zveřejněných závěrů výzkumu sexuálního chování mladistvých vyplývá, že dnešní mládež v průměru nezahajuje sexuální život v mladším věku než dřívější generace a ani není více promiskuitní.Kladem je podstatně větší informovanost a častější používání moderních, účinných antikoncepčních prostředků a metod.

Považuji za důležité, naučit se překonat počáteční rozpaky a otevřeně se svými dětmi o sexu mluvit. Odpovědět na každou položenou otázku. S přihlédnutím k jejich aktuálnímu věku vysvětlit a rozebrat nastalé nejasnosti – odpovíte-li jakoby nic na choulostivou otázku šestiletého, jste na dobré cestě pokračovat  ve stejně uvolněném přátelském duchu až do jeho dospělosti. Malým dětem je navíc třeba citlivě osvětlit možná bezpečnostní rizika, která na ně číhají v podobě sexuálně narušených jedinců.

A úplně ze všeho nejdřív je dobré naučit děti správně pojmenovat své pohlavní orgány. Uvedu příklad jak mohou v reálu vypadat reakce dětí prudérních rodičů  - desetiletý syn našich známých přišel s domů dotazem, co je to vagína. Tatínek ho raději poslal za maminkou a té trvalo půl hodiny než se dostala k vysvětlení, načež synek zareagoval: ,, Aha, já jsem myslel, že tamto je p..a!“ Nějací kluci už ho zjevně poučili.  Znalost takovéhoto  druhu názvosloví  pravděpodobně žádného rozumně smýšlejícího rodiče nepotěší.     

Cílem milujícího rodiče by mělo být přivést své potomky na správnou cestu k pochopení složitosti lidské sexuality. Její úzkou provázanost s emocemi a  propojení s odpovědností.

Dítě, které má možnost s důvěrou konzultovat své nejniternější pocity, obavy, problémy a postoje s chápajícími otevřenými rodiči, pochopí, že sexualita je přirozenou součástí  lidského života. Přičemž základním předpokladem kvalitního, uspokojujícího pohlavního života je zodpovědná volba partnera.