Dlouhou dobu jsme bývali pyšní na ,,kulturní vyspělost“ naší holčičky - odmítala si hrát s věrnými plastovými napodobeninami novorozeňat, batolat, anorektických slečen a opálených krasavců.
Nedávno však nastala zásadní změna. Už úplně všechny holčičky ve školce mají Barbínky. Proč ona tedy ne ??
V rámci vyhovění požadavku dobové konformity jsem se odhodlala pořídit dcerušce odpovídající kousek - libovolného pohlaví. Z regálu se na nás právě svůdně usmíval slevněný chlapík (štíhlé snědé tělo, jiskra v oku...) oděný coby pohádkový Aladin. Dcerušce nebyl po chuti jeho orientální oděv a tak v košíku skončil i současný trendy obleček.
Hned po návratu domů byl tatínkův vkus a přesvědčení atakován fešným plasťákem a ještě týž samý večer se moderně oblečený opálenec rozvaloval v postýlce naší holčičky. Ráno s ní šel do školky.
Odpoledne jsem však dcerušku našla podivně skleslou. Její Aladin vypadal jako po znásilnění - bez kalhot, bez bot a v potrhaném svetříku. (pořád se však svůdně usmíval - že by byl v šoku??) Nemilá věc. Nic takového se v naší školce běžně nestává. Děti si sem přeci nosívají své hračky a opatrují si je. A navzájem si neubližují. Udělala to prý jedna konkrétní holčička. Proč? (Mají zrovna doma miminko, že by na sebe chtěla strhnout pozornost? Mám to řešit s jejími rodiči?)
Rozhodla jsem se jednat a s traumatizovaným Aladinem v ruce jsme šli navštívit zlobivou spolužačku. Naštěstí cestou postupně vyprchaly prvotní emoce, takže vzniklá situace se namístě řešila věcně. Potrhaný svetřík maminka opraví a zbytek šatstva včetně botiček se bude ráno hledat ve školce. Následujícího rána paní učitelka po stručném nástinu situace zbledla, tolikrát už spolu s dětmi probírali jak si nemají navzájem ubližovat... Svolala třídu, popovídala si ze ,,zlobivou" holčičkou - ta natahoval moldánky (až mě jí bylo líto, že si to musí prožívat dvakrát) Dopolední program byl jasný - budou hledat všichni dohromady, protože třída je rozlehlá.
Odpoledne paní učitelka zářila - našly se dokonce i obě botičky, které si do kapsy pyžamka pečlivě uschoval jeden chlapeček. Ovšem na skříňce kam je po šťastném nalezení položili nebylo, bohužel, kromě nalezených kalhot už nic! Pečlivá a starostlivá paní učitelka šla málem do mdlob. Dosud se jim ve třídě nic neztrácelo. A tak se na její popud opět ve školce ,,vyšetřovalo". Tentokrát se přiznala další holčička - neodolala a botičky si schovala....
Co k tomu dodat? Že já vůbec tu potvoru kupovala!
